Sebekontrola III – Výčitky

afirmace_sebekontrola_vycitky

Volné pokračování článků Kam zmizel život a Když musíš, tak musíš o sebekontrole. Doporučuji vám přejít na první článek z této krátké série. Těším se na Vaše reakce.

m.

Sebekontrola I – Kam zmizel život?
Sebekontrola II – Když musíš tak musíš
Sebekontrola III – Výčitky
Sebekontrola IV – Organizace času
Sebekontrola V – Ven z krysího závodu

Nepřítel č.1

Když Vás požádám, abyste si vybavili někoho, s kým vám je nebo bylo nejhůř, kdo vás napadne? Někoho, kdo Vás táhne ke dnu. Možná to bude Váš šéf nebo bývalý spolužák. Když ale půjdete hlouběji do své mysli, naleznete tam někoho, kdo tam vždy byl, je a bude.

A vítězem se stává?

Všudypřítomná společnice, paní Výčitka. Jsou lidé, v jejichž hlavách spí, občas jedním okem jen tak mrkne. U některých však tančí Fandango.

Odvaha je vaše síla jít dál,
rozvážnost je vaše rádkyně,
strach je váš největší nepřítel,
výčitka je váš nejhorší společník.

m.

Odkud přišla

Kde se vzaly výčitky a proč tu s námi jsou? Je to automatický kontrolní mechanizmus všech pravidel, hranic, cílů a omezení, která jste přijali nebo si je stanovili. Jejich průběh si můžeme popsat následovně.

Každý nesplněný úkol se rovná takřka nekonečné smyčce výčitek. Smyčka trvá do doby, kdy si dokážete odpustit, nebo kdy splníte stanovený limit či Váš cíl. Každé její opakování Vás stojí energii, každý cyklus vám zhoršuje náladu a zatemňuje hlavu. Vždy o jeden stupínek níž do depresivní pasti.

Z čeho mohou vzejít

Vyčítat si můžete prakticky cokoli, co vás napadne. Události z minulosti, špatná rozhodnutí, každé kilo na váze. Vyčítat si můžete i párek k večeři. V ničem snad není tak neomezený výběr jako v tom, co všechno si můžeme vyčítat.

Trest pro všechny

Každé selhání také vyžaduje patřičný trest. Běžně to tak bývá. Čím se tedy potrestá člověk, který se přejedl a bojuje s nadváhou? Těžko se potrestá hladovkou. Půjde a přejí se znovu, aby sám sebe potrestal tím, co neměl udělat. Je to mocná zbraň. Každé další přejedení ho posouvá hlouběji a hlouběji. Přejedl ses, bum, výčitka, přibral jsi, výčitka, potrestám se, šup McKačer… nekonečný cyklus zdá se.

Doteď jsme byli v našich hlavách. Jak myslíte, že reaguje tělo na sušenku, kterou mu dáte s láskou? „Hm ta je dobrá, dám si asi ještě jednu“. Tělo ji přijme a jdete dál. Když ale držíte v ruce sušenku už s pocitem, že tohle nesmíte, že je to něco hrozně špatného, sníte ji a pak si ji celý den vyčítáte, tak vaše tělo na to zareaguje. Potrestá vás také, začne být ne-mocné. Začne se trápit a sužovat také. Bude v neustálé tenzi, bolesti, nemoci, únava z vyčerpání… každý krok, jídlo, činnost, nesplněný cíl, který se promění ve výčitku, vás činí ne-mocnými. Ztrácíte moc a přesně to, co si vyčítáte, se Vám stane. „Nic nestíhám.“ – nebudete nic stíhat, „Zapomněl jsem.“ – budete zapomínat, „Po tom přiberu.“ – ano, s výčitkou přiberete i po doušku vzduchu.

Je čas si začít odpouštět.

Mutace svědomí

Když jsem se poslední tři měsíce pokoušel vyhrabat z této depresivní pasti, přišel jsem na jednu věc. Výčitka není nic nepřirozeného, je to naše součást. Taková divná součást, že? Proč by nám evoluce, Bůh, Buddha… dal do vínku něco takového? Víte, výčitka není ten původní tvar. Je to osobní mutace svědomí každého jedince. Ta naše část, která nám i bez trestního zákoníku, právních norem a dalšího podvědomě napovídá, jak bychom se měli v té či oné situaci zachovat. Přirozený cit pro morálku, čest a sebe-zaopatření. Říká – nezabiješ, neukradneš. Tedy alespoň některým z nás.

Není žádná pevně stanovená forma. U každého jedince bude jiná. Vlastní na míru šitý přiživovaný nebo vyhladovělý mutant. Předpokládám, že u flegmatického jedince, který žije okamžikem a neřeší, co bude zítra, drží výčitka půst. Cílevědomý, organizovaný člověk s přehnanou zodpovědností a přehnanými nároky na sebe sama, bude zcela jistě živná půda prvotřídní kvality.

Alarmující zjištění

Kdy ale takový člověk zjistí, že je něco špatně? Víte, je to opravdu jednoduché. Stačí poslouchat rozhovor v naší hlavě. Jakmile se dostanete do stádia, kdy si začnete vyčítat, že si něco vyčítáte, tak si můžete s klidem poplácat po ramenech a pogratulovat si. Jste na dně!

Ale už jste si toho vědomi a můžete s tím začít pracovat. Jen těžko vylezete z hluboké propasti se vší tou zátěží, kterou na sobě máte. Dokud ji neupustíte, nevylezete. Je třeba si odpustit!

Odpuštění

Pokud už jste dostatečně zdeptání na to, aby Vám došlo, že je něco ve Vás špatně, je správný čas začít. Začít s odpuštěním sobě samému. Je čas odhodit ten těžký batoh plný výčitek a jít dál. Začnete tím, že se přestanete vracet zpět. To, co se stalo, je událost, kterou již nezměníte. Je zbytečné užírat se, v čemkoliv jste selhali.

Použijte afirmace, ve kterých se zaměříte na věci, které si vyčítáte. Afirmujte a říkejte si, že se máte rádi. Afirmujte, že máte rádi své tělo. Postavte si afirmaci pro to, abyste si našli cestu ke sportu. Nevyčítejte si ranní cigaretku, další láhev vína.

  • Mám rád své tělo.
  • Jsem se sebou spokojený.
  • Tuhle cigaretu už nechci. Kouření je minulost.
  • Já nepiji, nechutná mi to.  Alkohol je pro mne zbytečný.
  • Tohle jídlo mi udělá dobře.

Vaše afirmace se může zaměřit na cokoliv. Každá výčitka, kterou si pomocí afirmace odpustíte, už Vás přestane tížit a dovolí Vám pohnout se dále. V životě ještě zkazíte a nezvládnete spoustu věcí, ale zákazy, příkazy a výčitkami si k ničemu nepomůžete. Ponaučte se, pochopte, co se stalo, odpusťte si a jděte dál.

Použijte afirmaci:

  • Miluji tě, odpouštím ti.

Podělte se o Vaše dojmy z cesty k odpuštění. Napište nám, jaké afirmace používáte. Rádi je zařadíme do katalogu na www.afirmace.cz, kde budou volně dostupné pro všechny, kteří je jednou budou možná potřebovat.

Každý z nás má právo dělat chyby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *