Sebekontrola I – Kam zmizel život?

afirmace_sebekontrola_kam_zmizel_zivot

Po delší odmlce, kdy jsem nebyl schopen dát dohromady smysluplnou větu, vám přináším sérii pěti článků. Zaměřuji se v těchto článcích na téma sebekontroly. Podělím se s Vámi o svůj aktuální prožitek a poznání, které mi přinesl. Budu velmi rád, pokud tyto články otevřou konstruktivní diskuzi v komentářích.

Užijte si každý okamžik!

m.

Sebekontrola I – Kam zmizel život?
Sebekontrola II – Když musíš tak musíš
Sebekontrola III – Výčitky
Sebekontrola IV – Organizace času
Sebekontrola V – Ven z krysího závodu

Šup s ním do díry

Asi před třemi měsíci jsem se dostal do stavu, kdy mé tělo, nálady, spánek a další ovládal chmur v mojí hlavě. Neměl jsem chuť chodit ven, pracovat nebo sportovat. Nic. Chtěl jsem dělat „nic“ a plnými doušky se litovat. Prožít si tu svoji depku naplno a se vším, co k tomu patří. Špatné nálady se prolínaly s výčitkami z nic nedělání a díky tomu jsem se dostával do čím dál horšího stavu. Měl jsem však možnost pozorovat svoje myšlenky a hledat důvod, proč tomu tak je.

Připomíná Vám to alespoň částečně něco? Zamotaný cyklus, který se těžko přerušuje.

Proč…

Celou tu dobu jsem si přemílal v hlavě proč? Moje tělo přestalo být mocné. Začalo být ne-mocné. Nemělo moc, přišla první angína, druhá třetí, zuby…uši…, protože když je ne-mocná hlava, vždy se to projeví na stavu těla. Posledním hřebíčkem do pomyslné rakve bylo porušení veganské stravy. Něco, na co jsem byl opravdu hrdý. Cítil jsem se skvěle. Tuhle výčitku jsem už neunesl a chmur se rozjel na plné obrátky.

Moje hlava myslela na minulost, budoucnost a paralelně vnímala 100 dalších věcí. Chaos, zmatek, výčitky, nechuť, ale proč?  Postupně, jak jsem se probíral tím nepořádkem, začala vylézat na povrch stručná otázka. Kdo jsem?

Kým jsme

Kdo já vlastně jsem a proč tu jsem? Trochu dělám grafiku, trochu dělám web, trochu chodím po horách. Ale můžu říct: „Ahoj, jsem Pepa a jsem malíř? Jsem profík?“ Nemohu. Umím od všeho trochu, ale nic pořádně, říkal jsem si. Požádal jsem tedy své přátele a blízké, aby mi napsali, kdo jsem a kde mne vidí.

Postupně, jak přicházely odpovědi, sledoval jsem téměř stoprocentní podobnost. Všichni mi napsali, že bych měl něco řídit. Že jsem organizačně velmi schopný. Měl jsem z toho velkou radost. Mí blízcí mne opravdu znají!

Paráda, ale co když právě tohle je jádro problému, který se opakovaně v cyklech vrací. Možná přehnaně organizuji svůj vlastní život. Dnes vím, co budu dělat zítra, kdy sportuji, kdy si čtu…vše dle denního programu. Díky své schopnosti věci organizovat jsem úplně zapomněl žít.

Spontánnost

Když si řeknu, jestli dělám něco spontánně, tak moje odpověď je ne. Jaká je vaše odpověď? Každý z nás dříve nebo později začne bilancovat a ptát se sám sebe, co prožil. Jaký byl jeho život. Práce, děti, důchod, smrt… to opravdu chceme? Ne! Rozhodl jsem se tedy být spontánní 🙂 Přečtěte si tu větu nahlas. Slyšíte ten paradox? Naplánoval si, že budu spontánní. Ne, takhle to opravdu nefunguje. Cesta, jak osvobodit svoji mysl od vizí a plánování, je velmi náročná a vyžaduje velké úsilí k navrácení své mysli zpět do reálného okamžiku.

Kdy probíhá život

Do jakého časového okamžiku byste zasadili svůj život? Do toho, co už jste všechno prožili? Celá vaše minulost? Nebo snad všechno, co jste přenesli do očekávání od budoucnosti? Ne. Život nás všech je v TEĎ A TADY. Začal jsem tedy hledat cestu, jak se osvobodit a vnímat přítomný okamžik, o kterém jsem četl v tolika knihách. Protože pokud neumíme vnímat to, co právě prožíváme, tak náš život probíhá mezi našimi prsty bez našeho vědomí. Představte si, že jdete parkem. Kde je vaše mysl? Vnímá, odkud vane vítr, zpěv ptáků a tvary korun stromů? Pravděpodobně vaše mysl není přítomna, automaticky jdete krok za krokem a přemýšlíte nad tím, co budete dělat, nebo nad tím, co jste udělali včera. Sníme za bílého dne. Ale nejsme v tom sami. Většina lidí stále spí.

Není důležité, co právě děláte, ale zda-li jste si toho vědomi. Pokud máte pocit spokojenosti, tak je jedno, jestli to je práce, váš koníček nebo společná chvíle s rodinou. Děláte to, co máte rádi, vnímáte to a prožíváte. V mém případě jsem se velmi snadno vzdal přítomnosti za nízkou cenu. Efektivita práce, organizace času, dlouhodobé plány, babrání se v minulosti atd… „teď“ přestalo existovat. Často se mi stávalo, že jsem při jízdě autem do práce ani nevnímal cestu. Podvědomě jsem dojel do cíle a hlavou mi problesklo, jak jsem se sem dostal. Za to jsem však po cestě stihl snít o tom, co mne čeká v práci, kdo mne naštve a jak šílený je náš šéf.

A co vy, jak jste na tom? Žije to spontánní dítě ještě ve vás? Podělte se prosím s námi v komentářích pod článkem o vaše zkušenosti.

Zpět do přítomnosti

Technik, jak přivést svou mysl zpět, je nepřeberné množství. Každý si najde tu svou. Všechny, které znám, vycházejí z jednoduchého principu. Nahradit chaos, vnímání stovek podnětů, jednotným vjemem.

Plný jógový dech

Na Vámi příjemném místě se posaďte, postavte, procházejte. Tak jak potřebujete. Zavřete oči a v duchu si při nádechu nosem říkejte „nádech“. Nadechujte se hluboko až do svého břicha pomalým klidným nádechem. Výdech nosem z vašeho břicha přes hrudník. Opakujte si slova nádech, výdech. Můžete si opakovat cokoliv například slova:

  • můj dech je klidný
  • počítejte si svůj nádech 1,2,3,4,5 výdech 1,2,3,4,5
  • zaměřte se na prozpěvujícího ptáka, protékající vodu

Kdykoliv vaše mysl, hlava, uteče k nějakému vnějšímu či vnitřnímu vjemu, vraťte ji zpět tak, abyste opět vnímali vaše slova nádech, výdech. Abyste si uvědomovali, jak putuje vzduch skrze váš nos přes hrudník do břicha a ven. Touto jednoduchou technikou procvičujete návrat vaší mysli zpět do přítomnosti. Každý nádech je jeden neopakovatelný okamžik vašeho života. Užijte si ho.

Více o plném jógovém dechu

Afirmace a přítomnost

Afirmace může být velmi dobrým prostředkem pro cvičení návratu do přítomnosti.  Opakujte afirmaci, jako jsou například:

  • mé tělo se uzdravuje
  • miluji tě (nádech), odpouštím ti (výdech)
  • jsem šikovný, má práce mne naplňuje

Každá příjemná afirmace Vám pomůže k návratu do reality. Při pomyšlení a procítění na to, jak se Vaše tělo uzdravuje, zároveň udržujete vaši mysl na místě. U jednoho konkrétního orgánu nebo jiné části těla. Nedovolíte jí odskakovat a poletovat si, jak chce. Vaši afirmaci si plnými doušky prožijete. Přesně tak, jak to má být.

K čemu nám je lízat zmrzlinu, když nevnímáme jak chutná!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *