Ricardo Semler | Podivín

Příběh transformace jedné podivné firmy

Zhruba před dvěma měsíci jsem se dozvěděl, že pár lidí z firmy pro kterou pracuji začalo smýšlet trošku jinak. Rozdíl je v tom, že jim začíná docházet jak by se mohlo zacházet se zaměstnanci, penězi, prostředím ve kterém pracujeme. Ano, řeč bude o trendu „svobodných firem“, který již několik let sleduji.

Nezbývalo než se trochu dovzdělat a přečíst si knihu, kolem které jsem dlouho chodil, ale říkal jsem si „k čemu bych to četl“. Nastal ten správný čas a ze stránek peoplecomm(u) jsem objednal několik titulů včetně Podivína.

Zatraceně podivný Podivín

kniha-podivinDo této knihy jsem se doslova zakousl. Má krátké a velmi čtivé kapitoly popisující postupnou transformaci společnosti Semco, Brazílie. Tehdy mladý Ricardo Semler převzal vedení firmy po svém otci a začal postupnými kroky měnit zaryté zvyky řizení firmy. Jen pro zajímavost bylo to v roce 1984. Ano, také mne to zaskočilo.

Postupně jak jsem procházel knihou, jsem si začal uvědomovat, že úroveň informací nevyužiji čistě z pracovního hlediska, ale mnohem šíře. Došla mi spousta věcí, zejména jak autokraticky jsem řídil naši domácnost a rodinu, jak jsem lidem kolem sebe nedával moc velký prostor aby se začali prosazovat a růst. Je to jedna z věcí na kterou si v práci stěžujeme. Nemáme žádný důvod proč bychom dělali něco navíc. Prázdné fráze „jsme jedna rodina“ nefungují. Neúčastníme se, protože není prostor se prosadit. Pyramida vedení funguje a diktuje co jak má být. Velmi mne zaujala jedna pasáž.

K zaměstnancům se nemůžeme chovat jako k zodpovědným a upřímným dospělým lidem, když jim neřekneme, co se kolem nich děje, a neumožníme jim, aby se na tom podíleli.

No řekněte nedala by se tato věta použít i jinde? Zkuste zaměnit slovo „zaměstnancům“ například za slovo „dětem“…

Ricardo zašel opravdu daleko, snížil úroveň vedení na naprosté minimum, dal každému společníkovi (rozumějte dělník) maximální rozhodovací práva. Podíl na zisku, pružná pracovní doba, sdílení veškerých firemních informací a to i o výši platu každého společníka včetně vedení.

Co jsem si z knihy odnesl?

Dejte lidem informace, důvěru a svobodu se rozhodovat. Ti silnější začnou spolupracovat, cítit se zúčastnění a vyrostou. Ti slabší po pokusech jak takový systém bez kontrol a omezení zneužít samy odejdou. Zdá se, že to funguje. Začali před dvaatřiceti lety a Semco tu stále je. Není zaměřeno na zisk, ale na to aby lidé, kteří v něm pracují byli spokojeni. Protože teprve potom může firma zdravě fungovat.

Doporučuji!

Napsat komentář