První týden třicetidenní výzvy

Do třicetidenní výzvy se včetně mne zapojili čtyři lidé. Zdenka, která by chtěla zapracovat na svých očekáváních a vděčnosti. Lukáš se svou výzvou „nestěžuj si a ber život jaký je. Tomáš s chutí zaměřit se na španělštinu a nakonec Mirek s potřebou změnit své stravovací návyky, pohyb a meditaci. Jak jsem slíbil, píši tento článek abychom se mohli podělit o naše pocity za posledních sedm dní (1.7.15 – 7.7.15)

Chtěl bych tímto všem kteří se přidali poděkovat. Někdy to chce velkou odvahu. Udělat ten první krok a začít. Už teď jste vlastně vítězové.

 

Tomáš

1.7.15 – Cítím se odhodlaně. Po první hodině se cítím dobře s pocitem, že to půjde.
2.7.15 – Dnes se mi moc nechce po 12 hodinách manuální práce, ale usedám k další lekci a přes počáteční frustraci z technických problémů splňuji svůj závazek.
3.7.15 – Ráno jsem brzy vstal a dokončil dnešní cvičení. Cítím se dobře.
4.7.15 – Konečně cítím, že se začínám učit něco nového. Cítím se unaveně, ale dobře
5.7.15 – Dnes se mi moc nechce, hledám výmluvy, jsem unavený. Přemluvím se alespoň na 35 minut
6.7.15 – Stejné jako včera, volím tedy jinou variantu a učím se z knihy
7.7.15 – Těším se, že se budu posouvat zase někam dál, jsem příjemně překvapený, že si doposud pamatuji všechny slovíčka a látku


 

Lukáš

Jak jsem již psal v komentáři, výzva přišla v ten nejlepší moment v jaký mohla přijít a tak se rád účastním.

První dny šlo všechno jak po másle, žádný problém. Pak se během minulého týdne začaly objevovat, drobné překážky, které je nutno obejít, přeskočit… zkrátka zvládnout. Je svělé si psát jaké to byly. Všechny mají v mém případě společného jmenovatele. Má úzkostná plánovitost vede k tomu, že mám rád, aby šlo vše, jak určím já a nikoliv jak přinese život sám. Krásným příkladem byl horký letní den, kdy jsme dopoledne věnovali s rodinou vodním hrátkám a já chtěl v podvečer pracovat na domečku. Nebyla to práce nutná, ale spíše jsem jí chtěl mít za sebou. Náhle mi ale volal kamarád, kterého jsem několik let neviděl, že by se zastavil. Dokážete si asi představit ten rozpor. Odmítnu ho. Vždyť práce není tak důležitá a já ho dlouho neviděl. Ale já měl svůj plán. Chvilku mi trvalo přijmou fakt, že práci odložím na zítřek, uvolním se, návštěvu si užiju a práci odložím na zítřek. Přijmul jsem návštěvu, práci odložil na druhý den. Druhý den odpoledne chvíli pracoval. Nebylo takové horko a práce mi šla od ruky. Není ten život krásný? 🙂

„Budu-li přijímat život takový jaký je, bude se mi o mnoho lépe žít“

Víte jak je život krásný právě v té podobě, jaký se k nám dostává? Že překážky, omezení a problémy si často klademe my sami aneb život je takový, jak se na něj díváš. Samozřejmě jsou chvíle velmi obtížné, kdy je těžké se na svět takto dívat. V tomto momentě života ale nejsem a je fajn, že o tom můžu alespoň přemýšlet.

Toť krátce mé zápisky.

Pevnou výdrž všem přeje Lukáš


 

Mirek

První týden této výzvy šlo vše jako po másle. Tedy s jídlem jsem si první tři čtyři dny dost užil. Cukrový démon mi dal dost zabrat, ale tak nějak jsme se domluvili a zvládl jsem to. Po čtvrtém dni jsem se cítil lehčí, pohyblivější, bolest zad mírně ustoupila. Místo válení u počítače jsme začali chodit na večerní plavání v naší přehradě, 10let jsem tam nebyl. Styděl jsem se. Při meditaci jsem si ale uvědomil, že tu bariéru mi nedává okolí ale já sám.

Jak dny pokračovali, moje nutkání přemáhat se abych cvičil abych si připravil jídlo do práce byli menší. Sedmý den jsem se na rehabilitační cvičení a na plavání už doslova těšil. I když bylo úmorné vedro, což byla moje oblíbená výmluva k nic nedělání. Zacvičil jsem si a šel na 8km kolečko přírodou blízko u Jablonce.

Můj program: Ráno pozdrav slunci, odpoledne rehabilitační cvičení, příprava jídla na další den, procházka a večer několika minutová meditace.

Většinou se mi nedaří se soustředit a neutíkat myšlenkami všude okolo ale už jen ten pocit, kdy si připravíte klidné místo. Usadíte se, přivřete oči a dýcháte. Doporučuji Vám, vyzkoušejte to na 5-10 minut. Je to úžasné.


 

Zdenka

Za poslední dva týdny jsem měla ideální podmínky pro to, abych trénovala vše, co jsem si tak pěkně vytyčila. Odjela jsem totiž s mým mužem a dětmi cestovat do tropů a zrealizovala jsem tak dlouho plánovanou výpravu, která měla naši rodinu stmelit. Já si od této cesty také slibovala, že mi dá, stejně jako účast v této výzvě, nový impuls. Stalo se. Moje odhodlání umocnila i kniha Pátá dohoda (Ruiz), neboť jsem si uvědomila, že si často ve svých představách buduji nepravdy, bludy. A ty mě pak připravují o energii.

Dařilo se mi přivolávat pocity vděku a pokory. Často mi tam přišlo na mysl, že Země je nádherný místo k žití. Snažila jsem se být na sebe laskavá a lásku přenášet na lidi kolem. Uvědomila jsem si důležitost dávat lidem kolem sebe jejich prostor a brát je takové, jací jsou. Na jednom tričku jsem viděla slogan, který jsem si zapamatovala:

„I AM NOT A PERFECT ONE, BUT I´M LIMITED EDITION“.

Tak je třeba přistupovat k sobě i k lidem ve svém okolí. Každý je originál a je dobré naučit se do druhého vcítit bez toho, abych tomu dotyčnému dávala rady, hodnotila ho nebo se ho snažila přesvědčit o svém vidění světa. Každý žije ve svém světě a vidí to ze svého úhlu pohledu…

Cíl zbavovat se očekávání je velký a uvědomuji si, že je na tom třeba pracovat každý den. A také na pocitu radosti ze života, pozitivním myšlení. Snažím se všímat si myšlenek, které mě napadají a když jsou černé, snažím se posvítit si na ně. Není to jednoduché, ale aspoň si je víc uvědomuji.

Je dobré se pochválit za všechno, co se povede a nevyčítat si neúspěchy. Dokázat v nich vidět cenné zkušenosti. Proto ty uplynulé týdny hodnotím kladně a doufám, že mi to vydrží. To vědomí, to odhodlání.

Díky za podporu
Zdenka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *