Jak jsem se stal americkým občanem

filadelfsky_experiment

Minulý měsíc jsem se stal svědkem a vlastně hlavním aktérem jednoho experimentu. Abych nastínil situaci, je třeba se trochu vrátit v čase. Jelikož se moje práce hodně zaměřuje na komunikaci v anglickém jazyce, dostala moje firma nápad platit nám lekce angličtiny s rodilým mluvčím. Díky rozřazovacímu testu mi byl přidělen filadelfský rodák Edmond. Pohodový chlapík, podobného věku a pohledu na svět a tak se stalo to, že po pár lekcích jsme se spřátelili a občas zajdeme posedět.

Filadelfský experiment

Je tomu asi měsíc zpátky, co jsme byli v restauraci a posilněni trochou alkoholu Edovi vyvstanul nápad. Povídá mi jelikož je tvoje angličtina dobrá pojďme zkusit takovou hru. Od teď jseš Švéd a bydlíš na Upper East side na Manhattanu, jsi bankéř, nebo cokoliv si vymyslíš. Se zaujetím jsem zíral kam tohle povede. Pro trochu kreativity nechme mojí roli volnou a tu vymyslíš za pochodu, budu hrát cokoliv tě napadne. No dobře ale co dál s tím? Teď zaplatíme a půjdeme tamhle vedle na diskotéku a zkusíme tam tuhle hru na nějaké oběti. Dobrá řekl jsem, jelikož si myslím, že trocha spontánnosti a kreativity mi neublíží, navíc co se může stát maximálně to někdo pozná.

Občan úesej

Vešli jsme tedy na diskotéku a opřeli se o bar. Ed objednává trochu alkoholu a dvě extra skleničky pro naše potenciální oběti. Nutno podotknout, jelikož jsme oba muži vybrali jsme si za potenciální oběti něžnější pohlaví, přeci jen je zde menší šance, že při odhalení budeme zmláceni do bezvědomí a ponecháni napospas v temné uličce.

Netrvá to dlouho a Ed nabízí skleničky dvěma slečnám stojícím opodál. Dali jsme se do řeči v angličtině a představili jsme se. Po pár větách na nás dívky tázavě zírají a odpoví v češtině. My Vám tohle ale nebaštíme (výraz zmírněn za účelem slušnosti), jste Češi a na nás se tohle snažíte hrát, my nejsme žádné hloupé slepičky. Natolik jsem se vžil do své role, že jsem už i začal přemýšlet anglicky, proto mi nečinilo problém bez sebemenšího zaváhání zakroutit hlavou a dělat ze sebe hlupáka, že tedy já tomu nerozumím (nutno podotknout, že Ed moc česky neumí, takže jeho pohled byl přirozený). Zopakovali to s pobavením v angličtině, načež Ed vyndává svůj emerický passport (přečti s emerickým přízvukem). Co se stalo dál, kdyby mi někdo vyprávěl, asi bych mu nevěřil.

Dívky otočily o 180 stupňů a začali se omlouvat, že nám nevěřili, najednou opadly všechny ostychy a jak tomu tak bohužel v české povaze bývá, byli jsme najednou ikony ze západu. Nikdo už nechtěl vidět můj švédský pas automaticky se začalo brát, že i já mluvím pravdu. Zpětně když nad touto situací přemýšlím, první co by mou zvědavou povahu napadlo by bylo – řekni mi něco švédsky. I když i na tohle měl Ed výbornou radu: něco zažvatlej stejně tam bude randál a nebudou ti rozumět. Musím říct, že jsem nečekal, že by se k nám choval někdo jinak jen kvůli tomu, že jsme ze západu a pracujeme ve velké bankovní společnosti a v Čechách jsme kvůli spojení dvou bank o kterém ještě nemůžeme mluvit, ale skutečně tomu tak bylo. Ať jsme řekli cokoliv byli jsme prostě Bozi, a domlouvání dívek v češtině a naše nechápavé obličeje prostě stáli za to. Pozoruhodné dokonce bylo i to, že když jsem omylem vrazil a trochu polil opodál stojícího muže, který nás pozoroval, okamžitě se mi začal anglicky omlouvat a plácat mě po zádech. Dokážete si představit co by se stalo kdyby si myslel a věděl že jsem Čech? Určitě by to minimálně bylo strčení z jeho strany. Každopádně trochu lituji barmanku, jelikož jsem první drinky objednával ještě mimo svou roli v češtině, ale postupem večera už jsem byl přeci emeričan a tak když mi řekla stodvacet korun a já jí v emeričtině odpověděl že jí nerozumím, bylo to prostě kouzelné. Na tváři jí vyvstal konflikt a bylo vidět že začala přemýšlet. Poté svojí lámanou angličtinou sdělila částku a já zaplatil – nutno říct, že si zasloužila vysoké spropitné, trochu jsem ji přeci zavařil mozek.

Nevěřil jsem, že by mi někdo mohl něco takvého věřit, ale stalo se je to asi proto, že lidé chtějí věřit a chtějí méně přemýšlet. Přecijen jak zmínil Robert B. Cialdini v knize Zbraně vlivu, klap a cvak. Vidím americký pas klap a cvak a moje chování je najednou jiné už nepotřebuji přemýšlet už mi to přeci někdo potvrdil.

Nepřestávejte myslet

Zbytek večera jsme strávili v konverzaci s milou společností a když bylo příhodno vytratili jsme se bez rozloučení abychom zanechali háv neznáma. Musím říct, že tento experiment si budu pamatovat celý život a rád se s ním podělím třeba jednou svým dětem. Dávejte přátelé prosím pozor na informace, které Vám někdo podsouvá a nevěřte všemu. Apeluji na Vás, nepřestávejte myslet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *