Co jsou afirmace?

Afirmace. Síla vlastní myšlenky.

Když se dnes podíváte na český internet a pokusíte se hledat význam slova afirmace, výsledek Vás jistě neuspokojí. Vaše otázka zůstane nezodpovězena. Studnice informací wikipedie mlčí a výkladové slovníky poskytují odpověď: afirmace – přisvědčení, přitakání, ujištění, potvrzení. Abychom mohli vysvětlit, co jsou afirmace, zabrousíme k blízkému tématu pozitivního a negativního myšlení.

Co to znamená, když někdo myslí pozitivně? Takový člověk se dívá na svět očima, které se snaží vidět dobré, kdekoliv to jen jde. Představte si jeho ráno. Vzbudí se, otevře oči a s dobrou náladou přivítá nový den. Těší se na něj, protože vstává se slovy:  „To je dnes ale krásný den, dnes se mi vše podaří.”

Jak asi vypadá ráno člověka, který má svou mysl plnou negativních myšlenek? „Sakra, zase budík a zas do práce.” Neomaleně vyleze z postele a při cestě z koupelny a pohledu na okno řekne: „Ježiš, tam je zase hnusně.”

Když porovnáme oba příklady, jaký den čeká na oba? Jaký týden? Rok? A co teprve celý život? Jeden bude mít v rámci možností, klidný a spokojený život a ten druhý se bude až do posledních dní prát s každým novým ránem. Ale proč? Co způsobuje, že pozitivně naladěnému člověku se dějí věci dobré a co je příčinou toho, že negativně naladěnému člověku se dějí věci špatné?

Důvodem je ta nejelementárnější část vesmíru – naše vlastní myšlenka.

Bez ohledu na okolí, vzdělání, osud či náhodu jsou to naše myšlenky, které tvoří naši realitu a budoucnost.

Naši vlastní mysl můžeme použít k tomu, abychom se uzdravili, byly úspěšní, vyhráli běh na 50km, byli bohatí. Je to stejné – „Ne, na to nemám, nebudu mít nikdy peníze.” anebo „Tohle si koupím, brzy na to mít budu.” či „Moje tělo se uzdravuje.”

Afirmace tedy jsou vnitřně vyslovené myšlenky, touhy a přesvědčení, kterými měníme chod událostí ve svůj prospěch či neprospěch. Zdrojem afirmací, můžete být vy sami, některá z knih například od autorky Hay, Louise L. nebo čerpejte z naší databáze, kterou také můžete rozšiřovat.

Na závěr si dovolím malý příklad, který mi znovu připomněl nekonečnou sílu vlastních myšlenek, bez ohledu na věk a míru uvědomění si sebe sama. Věřím, že se nikoho ze zúčastněných nedotknu a pochopí…

Nedávno jsem vyrazil s několika dětmi na chalupu v jizerských horách. Na místo, kde není elektřina, signál mobilních telefonů a další vymoženosti. Jedním z účastníků byl i šestiletý chlapec P., který již delší dobu nezvládal noční chození na WC. Když jsme vybalovali věci, měl s sebou preventivně od maminky nepromokavé prostěradlo. Ano přesně tak, 1x2m dlouhé utvrzení: „Ty se prostě počůráváš!“

Situaci jsme vyřešili následovně. P. to prostěradlo na můj popud schoval zpět do tašky a požádal jsem ho, ať řekne nahlas: „Já se nepočůrávám.” Požádal jsem ho znovu, aby zopakoval více nahlas “já se nepočůrávám”. Po desátém opakování, kdy svobodně a s nadšením dítěte hulákal na lesy jsme ulehli…

Ten víkend to zvládl a já mu tímto děkuji za odvahu, jakou projevil… zvládne to i dál.

 

m.

Napsat komentář